Historie kung-fu

Úvod

Když si člověk uvědomí, že jen v samotném Hong Kongu se vyučuje 500 různých stylů Wu Shu ( Kung Fu, Chuan Fa, nebo také Kempo ), může s klidem tvrdit, že z něj pochází většina asijských bojových umění (bojových sportů). Samotné Karate i Judo pochází nepřímo z Kung Fu (Kempa). Karate se v podstatě na Kempu zakládá a Judo obsahuje společné techniky.

Původ a vznik "Kempo" je zahalen do mnoha legend a pověstí, z nichž některé si i protiřečí. Přesto však je možno v této "informační" džungli vysledovat pravdivé jádro. I když bylo během tisícileté historie mnoho literatury ztraceno, můžeme vzít za pravdivé to, že "Kempo" (popřípadě "Wu Shu", či "Chuan fa"- cesta pěsti) vychází z primitivních forem zápasu. Je však nerealistické věřit, že z tohoto počátku se vyvinulo veškeré asijské bojové umění bez jakéhokoliv vnějšího vlivu. Někteří historici se snaží dokázat spojitost s řeckými způsoby zápasu (podobných dnešnímu boxu), jiní se zase přiklání k indickým vlivům (TA MO viz dále).

Mistři bojových umění v legendách jsou často hrdiny typu rytířů kombinovaných s pistolníky. Po vzoru Robina Hooda trestají zlo a pomáhají chudým a utlačovaným. Platí za moudré a vzdělané lidi zvláště v oblasti medicínských znalostí. Nejen že dokáží napravovat zranění způsobená bojem, jsou schopni míchat různé lektvary, které otužují tělo, nýbrž dokáží odstranit jakoukoliv fyzické i psychické utrpení. Pravdou je, že tito mistři bojových umění byli dlouhý čas pro prosté lidi jedinými lékaři resp. léčiteli . Většinou byli i vynikajícími chemiky a lékárníky. Čínské písmo zná pouze jeden znak pro medicínu i pro chemii zároveň. Od mistra bojového umění se očekávalo, že ovládá i taoistickou filosofii. Mimoto mnozí z nich byli schopni skládat básně a hráli alespoň na jeden hudební nástroj. Mistři Wu Shu měli po dlouhá staletí velký vliv na filosofii, náboženství a kulturu.

CHRONOLOGICKÝ VÝVOJ ČÍNSKÝCH BOJOVÝCH UMĚNÍ

Počátky.

Podle pověstí měl "velký žlutý císař " Huang Ti (2704 - 2595 před n.l.) zvítězit ve velkolepém boji s jednorohým démonem Ch ih Yu pomocí technik boje beze zbraně. Z tohoto legendárního boje prý povstalo go-ti druh bojového sportu, který byl podobný boji starořímských gladiátorů - boj končil smrtí jednoho ze soupeřů. Zápasníci si nasazovali helmy s rohy, jejichž prostřednictvím se snažili soupeře propíchnout. V tomto druhu zápasu již existovaly taktické úhyby a techniky krytů. Go-ti existuje dodnes, avšak jako forma tradičního tance. "Velký žlutý císař" je známou postavou čínských dějin. Mimo jiné byl i "revolucionářem" v oblasti medicíny (Je prý autorem knihy "Učebnice vnitřní medicíny žlutého císaře", i když její první historicky doložený výtisk pochází z roku 220 př.n.l.). I v dějinách bojových umění vystupuje ještě jednou a to v roce 2674 př.n.l. kdy představuje vpravdě převratný bojový systém "Chiou Ti". Jednalo se tehdy o způsob boje jak s holýma rukama, tak se zbraněmi. Všeobecně se má za to, že významnou měrou přispěl k rozšíření bojových disciplín i tělocvičných systémů ve své době.

První autentické poznámky na téma bojového umění nacházíme však až v období dynastie Čou (1066 - 403 př.n.l.). V Knize ritů a v dílech období Jara a Podzimu se objevují zmínky o bojových uměních, jsou však kusé  bez bližších specifikací. Z tohoto období se také datuje vznik I-Ging (I-ting) "Knihy proměn". V této knize se poprvé píše o taoistických aspektech Jin a Jang, které hrají velkou roli i ve většině systémů Wu Shu.

Konfucius a Lao Tse.

Jisté je, že oba velcí čínští myslitelé KUNG FU TSE (latinsky Konfucius , 551 - 479 př. n. l.) a LAO TSE měli velký vliv na čínská bojová umění. Konfucius zdůrazňoval, že skutečný vzdělanec musí věnovat stejné úsilí na zvládnutí válečnických umění jako na zvládnutí umění literárních. Rozhodující vliv na rozvoj čínských bojových umění však měl LAO TSE. Jeho nauka, TAOISMUS, se stala jedním z pilířů teoretických základů KUNG FU (KEMPA).

Zatímco život Konfucia je dostatečně zmapován, po LAO TSEm zůstala pouze jeho kniha Tao Te Ting (TAO TEK KING, nebo Dao Do Djing dle přepisu). Samotné jméno LAO TSE je v podstatě čestný titul znamenající "starý mistr". Kniha TAO TE TING je poetickým zpracováním životní filosofie, vycházející z dualistického pojetí veškerého vesmíru, vzájemné prolínání a spolupůsobení protikladů JIN a JANG . Filosofie, která učí zdrženlivosti, skromnosti a pokoře. Slovo Tao (jap. Do) znamená zjednodušeně Cesta (k naplnění). (viz známé čínské rčení "Cesta je zároveň cíl"). Cesta překonání svého těla duchem. Cesta jež vede k posílení vlastní vůle a ovládnutí vlastní vnitřní energie Chi (čín.) (Ki jap.) prostřednictvím meditace a dechových cvičení. Taoističtí i budhističtí mniši byli nejen duchovními zakladateli "Kung Fu", ale byli i jeho první provozovatelé. Byli první, kteří uvedli duchovní principy do bojového umění a to tak, že jsou s ním dodnes nerozlučně spjaty.

Ranná a pozdější dynastie Han.

Za vlády dynastie Han ( 206 př.n.l. - 220 n.l.) doznala bojová umění v Číně nebývalého rozmachu. Sám císař Han Wu Ti věnoval technikám boje rukama (Shou Po) a šest kapitol ve své slavné knize. V období pozdních Hanů sestavil doktor Hua To (190 - 265) svůj styl, vycházející z obranných a útočných pohybů pěti zvířat: Tygr (Kov)

Jelena (Voda)

Opice (oheň)

Medvěd (země)

Volavky (vzduchu)

Ve své knize klade velký důraz na dechová cvičení, která byla později pojmenována CHI KUNG a která mají za cíl pomoci ovládat vnitřní energii Chi. Od té doby se pohyby zvířete táhnou jako červená nit bojovým uměním Asie.

Státní zřízení se pomalu vyvíjelo od feudálního absolutismu po demokracii. V tomto období byla založena i škola Shao Ti, jejíž původ lze vystopovat až ke kořenům. PAN HUO (39 - 92. n.l.) věnoval ve své "Knize dynastie Han" celou jednu kapitolu boji beze zbraně. Dominantním stylem v té době byl SHOU PU. Také klášter SHAOLIN byl založen v roce 100 n.l. Mnichům jejich víra zakazovala požívat zbraně. protože mnoho mnichů v těch dobách cestovalo a cesty byly nebezpečné, naučili se z nutnosti používat své končetiny jako zbraně. V období tří království (220 - 280 n.l-) lze označit za období základů opravdového moderního bojového umění. Kwok Yee sestavuje svůj styl, vycházející ze starých principů, který nazývá "dlouhá pěst". Techniky "dlouhé pěsti" jsou převážně obrannými technikami - držícími soupeře na dlouhou vzdálenost, které však mají i smrtící účinek.

TA MO

TA MO (480 - 557 n.l.) (také Bodhidharma sanskr., Daruma Daeshi jap.) je v Asii velmi známou postavou. Podle legendy byl 25 nástupcem Budhy. Narodil se jako potomek indického šlechtice, snad dokonce indického krále Sugandhy. Měl být také vycvičen v bojovém umění Prajanatra indické kasty Kšátriů Varjamušti. Aby rozšířil budhismus, vydal se do jižní Cíny a shromáždil kolem sebe učedníků. Podle legend byl také představen čínskému císaři Liang Wu Ti. Po jedné z bouřlivých debat byl vypovězen spolu se svými žáky ze říše. Cestovali dále na sever až se nakonec roku 520 n.l. usadili v klášteru Shaolin v provincii Honan na úpatí hor Saongshan. Tehdy vládl na severu Číny císař Tai-Ho z dynastie Severní Wei. Další z řady legend praví, že TA MO meditoval v sedě devět let před zdí. Chtěl tím jasně dokázat, že pouze železná disciplína umožňuje skutečnou meditaci. Se zděšením zjistil, že většina mnichů není z důvody nedostatku vnitřní kázně a špatného zdraví meditovat a že při meditaci často usíná. Aby napravil tento špatný stav, vypracoval sérii 18 tělesných a duševních cvičení, nazvaných Eki Kinkyo. Jisté však je, že shaolinští mniši cvičili bojová umění již před příchodem TA MO.

Velmi pravděpodobné ale je, že TA MO využil to, co již v klášteře bylo zavedeno a něco málo k tomu přidal. Jeho vliv na bojová umění je nepopíratelný a když pohlédneme na staletí před ním, je možné jej označit za zakladatele "Kung Fu". Dalším vývojem učení TA MO se stali mniši kláštera neporazitelnými. Po jeho smrti , v období Sui se především prostřednictvím vyhnanců z kláštera, obrátila pozornost veřejnosti k umění mnichů. Za času vlády dynastie Tchang (618 - 907 n-l-) byli již mniši známi po celé zemi. Svou absolutní věhlasnost získali až když je císař povolal proti svému neporazitelnému nepříteli Wang Shih Ch. Když v 9. století n.l.- začala vláda otevřeně pronásledovat budhismus, opustili mniši klášter. Období mezi 840 - 846 přineslo zničení 450 nejvýznamnějších a 40.000 menších budhistických center.

"Měkké" styly.

V období dynastie Nang Sung žil generál jménem Yao Fei (1103 - 1142 n.l.). V té době rostli školy bojových umění jako houby po dešti. Yao Fei, mistr hodu oštěpem, zjemnil systém vertikálního úderu pěstí. Jeho styl Yao Shon Shou, platí jako základ měkkých stylů. Jeho myšlenka byla využita Chan Sau Fengem (1459 - 1477), který byl znám jako taoista: Na sílu se nesmí odpovídat silou, nýbrž neodporovat jí. Ne Jang proti Jang ale Jin proti Jang. Chan Sau Feng je považován za zakladatele Tai Chi Chuan. Jinými slovy: využil sílu soupeře aby jej porazil.

Podle pověsti sledoval jednou Chang Sau Feng na dvoře zápas jeřába s hadem. Jeřáb znovu a znovu útočil na hada. Had se kyvadlovým pohybem bleskurychle vyhnul a okamžitě sám zaútočil. Když jej takto Chan nějakou dobu pozoroval, uvědomil si, že toto může být základem nového stylu. Se svým stylem "poddajné, měkké ruky" (Wu Tang Pai) byla otevřena oblast měkkých stylů. Síla nebyla již více vyžadována.

Podobné systémy vedly k úpadku šaolinských technik. Mniši se zahalili mlčením. Mimo to jim bylo zakázáno, zasvětit do svých tajemství ti jež nebyli buddhisty. Tak se zdá, že v roce 1556 byl situací jeden z mistrů Shaolinu přinucen zrenovovat svůj styl. Jeho jméno bylo Chuen Yuan (nebo Kwok Yuen), později si jej jako mnich změnil na Yan Cheun Yuan. Vycházeje z 18 cvičení TA Moa dalších technik sestával jeho styl z 72 nových technik. Protože však ještě stále nebyl spokojen se svým stylem, cestoval po celé zemi a sbíral zkušenosti a vědomosti. Podle pověsti uviděl jednou zápas mezi starým obchodníkem a jedním mladým hulvátem. Ať se snažil útočník sebevíc, nemohl se k starci dostat. Nakonec uklidnil starý muž svého soupeře technikou dvěma prsty proti noze, kterou jej právě agresor kopal. A ať to zní sebeneuvěřitelněji, protivník se zhroutil k zemi. Chuen se na něj obrátil pln hlubokého dojmu, s prosbou, aby jej učil, což starý muž rezolutně odmítl, ale představil jej svému mistrovi Pai Yu Fengovi z Shanshi. Po dlouhém přemlouvání se Chuenovi podařilo přimět oba staré muže ke spolupráci a dohromady zformovali styl "pětinásobné pěsti ", obsahující 170 technik, rozdělených podle pěti zvířat : Hada, draka, jeřába, tygra a opice. Techniky, které ještě dnes Kempo obsahuje. Cheun Yuan také sestavil deset hlavních pravidel pro adepta bojových umění. Tato pravidla platí v poněkud umírněné formě ještě dnes. Díky některým změnám po roce 1580 , provedeným Chin Chun Dou a Chi Chi Kuanem se stala šaolinská škola opět vůdčí v zemi.

Podle různých pramenů bylo vždy těžké stát se mistrem v klášteře. Adept musel obstát ve velmi přísné ústní zkoušce a musel bojovat se cvičenými mnichy. Musel uzvednout závaží o hmotnosti až 500 kg. V temné místnosti byly proti němu vystřelovány šípy, nože a oštěpy a on se jim musel ubránit, popřípadě vyhnout. Zkouška sestávala z mnoha testů jež měly ověřit jeho výdrž a odolnost vůči bolesti. Po posledním testu byli zkoušení mniši lékařsky ošetřeni a připraveni na závěrečnou zkoušku, jíž bylo bludiště 108 Lo Han. To byly dřevění panáci, vybavení všemi možnými nebezpečnými zbraněmi, nebo pouze pěstmi a nohama. Mechanika figurín se spouštěla kontaktem po určitými dlaždicemi. Až 5 najednou. Kdo nebyl dostatečně rychlý a vytrvalý, umřel v těchto komorách. Výběr byl nemilosrdný. Při východu čekala poslední zkouška, která zároveň dokumentovala úspěšnou zkoušku. Urna, vážící cca 250 kg, naplněná rozpálenými kameny. Zkoušený ji musel obejmout předloktími a odsunout na stranu. Tak se mu na levé předloktí vypálí tygr a na pravé drak. Nositel těchto symbolů byl všude vážen a byla mu prokazována nejvyšší pozornost.

Mandžuská dynastie.

Za rozhodující je možno označit uchopení moci Mandžuy po pádu dynastie Ming. V následujících 250 letech se pokoušely tajné společnosti , spojené s bojovým uměním Mandžuy vyhnat. Osud kláštera Shaolin se však naplnil, když se první císař dynastie Ching (1622 - 1912) poprosil 128 mnichů, aby se postavili nepolapitelnému vůdci povstalců. Mnichům se podařilo povstání eliminovat , aniž by prolili kapku krve. Vysoké pocty i dary mniši odmítli. Neštěstím bylo, že umění mnichů se stalo trnem v oku dvěma ministrům Císaře Kchang Hsi, kteří jej nakonec umluvili, že klášter je vlastně centrem povstání. Na to posla císař jednu divizi, aby klášter zničila (1723). Mniši, kteří již byli varováni vojáky vyhnali. Kchang Hsi se rozzlobil a postavil proti nim ohromnou armádu, které mniši nebyli schopni vzdorovat. Následoval masakr, během něhož byl klášter zcela zničen a většina mnichů byla zavražděna.

Podle pověsti se zachránilo pět mnichů, známých jako "pět předků". Oni také měli založit "Tajnou společnost Triády". Na jiném místě je jim připisováno autorství svazu Hung. Jisté je, že umění šaolinských mnichů bylo nadále uchováno a předáváno.

Odpor proti Mandžuům byl většinou veden beze zbraně. Uprostřed 19 století vstupuje na jeviště dějin Hung Hsi Chuan. Pod jeho vedením začalo povstání v Nankingu v roce 1850 , známé pod jménem povstání Taipingů. V roce 1815 se nechal prohlásit "nebeským králem". Někteří povstalci byli nyní popraveni, jiní za živa rozsekáni. Na svém vrcholu kontrolovali Taipingové půl Čína. Během této rebelie, která netrvala méně než 14 let , ztratili Mandžuové 20 000. Povstání se jim podařilo porazit jen zásahem britských jednotek. Hung Hsi Chuan spáchal (1864) sebevraždu aby nepadl do rukou svých nepřátel.

Zahraniční jednotky stále více přicházely do Čína (Japonci, Angličané, Němci, Francouzi a Američané). Armáda bojovníků Chuang Fa se ji postavila do cesty. "Pěst pravé harmonie" (I Ho Chuan) se stala vedoucí složkou revolty, nazvané povstání boxerů: následovaly jí Triáda, společnost Bílého lotosu, Jednota velkého meče, společnost pro pěstní boj, právo a svornost a mnoho dalších. V květnu roku 1989 se konala v tajnosti konference, na kterou bylo pozváno mnoho velkých mistrů. Většina z nich odpřísáhla absolutní věrnost přítomnému budoucímu císaři dynastie Ming Chang Yeun Weiovi. Svatý mytický císař Chuan Tu Chant měl zaručit jejich vítězství. Nakonec se "boxeři" spojili do "Pěsti svornosti a spravedlnosti".

Když potom bylo v Pekingu více než 3000 přívrženců hnutí během lidové slavnosti na soutěži katů popraveno, přetekla číše trpělivosti. K prvním přepadům došlo již na jaře roku 1899 v provincii Šantung. Bojovníci Kung Fu, přesvědčeni o své nezranitelnosti noži i děly, slavili během prvních útoků úspěch. Sami vůdci povstání nepočítali s tak velkou brutalitou. Ženy , děti i starci byli chladnokrevně vražděni. Protože přední linie vládních vojsk byly špatně vyzbrojeny, zdálo se vítězství na dosah ruky. Na počátku roku 1900 došlo k útoku na Peking. Překvapení Evropané se stáhli do citadely a bezmocně přihlíželi řádění boxerů. Ráno 6.června zahájili Angličané protiútok, ale jejich elitní regiment následovaný Ghurky a Coary byl až na několik uprchlíků zmasakrován. Ztráty boxerů byly minimální a jejich oslavy vítězství nepopsatelné. 11.června nastoupil proti boxerům německý elitní regiment pod vedením hraběte Waldersee, 1,90 m vysocí brandenburští granátníci si byli jisti svým vítězstvím. Po hodině prchali poslední , kteří přežili. Cheng Ting Hua , mistr Pa kua , sám zabil 12 Němců holýma rukama.

Potom však při svém otevřeném útoku utrpěli boxeři první porážku. Evropané se spolehli tentokrát na své pušky a děla. Patnáct velkých mistrů a 1000 ostatních bojovníků bylo zabito. Boxeři konečně poznali, že nejsou nezranitelní. Vyzbrojili se praky, zápalnými bombami a přitáhli starý pětitunový kanón. Evropané udeřili stejnou silou v okamžiku, když se boxeři chtěli dostat do citadely. Do zad jim vpadla evropská posila, která dorazila 27.8. .Jednalo se o expediční sbory o síle 8000 mužů, 20 kulometů a více než stovku děl. V palbě dvou front byli boxeři doslova rozsekáni. Pouze málo z nich se podařilo uprchnout. Tento boj trval 55 dní a do historie vešel pod jménem "povstání boxerů". Mýtus triumfálního vítěze - "BOXERA" tak zmizel do nenávratna. Byly nasazeny nové palné zbraně a nové jednotky se vylodily. V krvavé řeži bylo pozabíjeno dalších tisíce boxerů. Povstání boxerů bylo poraženo ! - Éra bojových umění jako prostředku vhodného pro vedení války skončila !

Nástupem komunismu byla bojová umění opět zakázána. Větší část velkých mistrů opustila Čínu a uchýlila se do Hong Kongu a na Formosu. V šedesátých letech byl tento zákaz odvolán a naopak byla vydána různá nařízení, která měla vést k rozšíření bojových umění. Dnes je Chuang Shu (Umění boje pěstí) v Číně více méně povinností a začíná se vyučovat již ve škole.

Jak se "Kung Fu" (japonsky Kempo) dostalo do Japonska, nemůžeme dnes již dost dobře vysvětlit. Je ale známo, že v období dynastie Ming (1368 - 1644) panovala kulturní čilá výměna mezi Japonskem a Čínou.

Na závěr ještě jednu poznámku:

Původně japonské slovo KEMPO vyjadřovalo bojové techniky, takříkajíc bez ladu a skladu - prostě bez systému. Slovo Jutsu - umění bylo používáno pro "systém" technik a slovo DÓ je používáno pro Cestu - systém, jdoucí "za techniky" , jehož základem je filosofie a přístup k životu.

Historie Shaolin kempo

Shaolin kempo je jednou z mnoha doposud živoucích tradic Asie. Japonské slovo Kempo se píše stejnými znaky jako čínské Chuan fa - jeho význam znamená "učení pěsti" či "věda o boji pěstmi". V Evropě a Americe se pro čínská bojová umění často používá výraz Kung Fu. Kung Fu pochází z čínského slova Gong Fu a znamená to "intenzivní trénink", jak ve fyzickém, tak i duševním smyslu. Kempo je nauka, celkový komplex duchovní a tělesné kultury. V jeho vývoji se odráží tisícileté tradice boje se zbraněmi i bez nich. Je cestou harmonie člověka se světem, který jej obklopuje. Vznik Kempa vychází z primitivních forem zápasů. Určité prameny udávají spojitost s řeckými způsoby zápasu, jiné se přiklání k indickým vlivům. Ve 3. tisíciletí př.n.l. "žlutý císař" Huang Ti prý přemohl démona Ch´ih Yu pomocí technik beze zbraně. Z tohoto legendárního boje povstal bojový styl Go-ti, existující dodnes jako forma tradičního tance. Zásluhou "žlutého císaře" vzniká převratný bojový systém "Chiou Ti", který přispěl k rozšíření bojových disciplín ve své době. Z období dynastie Čou (1066-403 př.n.l.) se datuje vznik I-Ting - "Knihy proměn", ve které se poprvé píše o taoistických aspektech Jin a Jang, hrajících velkou roli i ve většině systémů Kempo. Veliký vliv na další vývoj čínských bojových umění měli velcí čínští myslitelé Konficius 551 - 479 př.n.l. a Lao Tse, jehož Taoismus se stal jedním z pilířů Kung Fu (Kempo). Za vlády dynastie Han ve 3. stol. př.n.l. vznikají první zvířecí styly bojových umění složené z obranných a útočných pohybů pěti zvířat : Tygr, Jelen, Opice, Medvěd, Volavka. Od té doby pohyby zvířat zasahují velkou měrou do bojových umění Asie. V polovině prvního tisíciletí dochází v Číně k postupnému rozdělení bojových umění na několik "měkkých", "vnitřních stylů", které kultivují vnitřní energii i (chi). Kolébkou těchto stylů jsou hory Wudang v provincii Hebei. Vnitřní styl Kempo byl praktikován taoistickými sektami. Budhistické klášterní školy cvičily "vnější" styl Kempo, v němž se kladl velký důraz na rozvoj výbušné síly a celkové posílení těla. Vzniklo i mnoho mezivariant obou směrů. V současnosti se ucelují nejefektivnější prvky "vnitřních" a "vnějších" škol a tvoří se jakýsi universální Kempo systém. Středisky Kempo tradice bývaly kláštery Chan (Zen) budhismu, který tvořil ideologickou základnu mnoha bojových umění. V 1. stol. n.l. je založen klášter Shaolin, který představoval vzor Kempo akademie. Shaolin v budoucnu hraje velikou roli ve vývoji bojových umění. Podle obdobného schématu se trénovalo i v okolních klášterech, Mniši v té době hodně cestovali a setkávali se na svých poutích s nebezpečím. Jejich víra jim však zakazovala používat zbraně, a tak byli nuceni se naučit se používat své končetiny jako zbraně. Byla to vlastně nutnost přežití. Nezanedbatelný vliv na vývoj bojového umění shaolinských mnichů měl v 5. stol. n.l. Ta Mo pocházející z Indie, který vypracoval sérii 18 tělesných a duševních cvičení, jenž napomohly k věhlasu mnichů jako neporazitelných. Jejich umění bylo tak dobré, že je vládci žádali o pomoc při nepokojích. Jedna takováto podpora se jim však stala osudnou. V 17. stol. první císař dynastie Ching se po jejich pomoci zalekl síly, jíž disponovali a z obav nechal zničit klášter Shaolin a většinu mnichů povraždit. Podle pověsti přežilo pět mnichů šířících dál shaolinské umění, kteří založili "Tajnou společnost Triády". Cestu "Měkkých stylů", otevřel mistr Chan Sau Feng stylem "poddajné měkké ruky" Wu Tang Pai. V pozdější době se mistr Cheun setkává se starými mistry, s jejichž spoluprací zformoval styl "pětinásobné pěsti", obsahující 170 technik rozdělených podle pěti zvířat : Hada, draka, jestřába, tygra a opice. Techniky, které dodnes Kempo obsahuje. Jedním z důležitých momentů vývoje bojových umění bylo povstání Boxerů - Kempistů, kteří koncem 19. stol. povstali proti Taipingům kontrolujícím půl Číny. Boxeři zpočátku slavili úspěchy, ale po necelých dvou letech byli v Pekingu poraženi zásluhou střelných zbraní, kterými disponovali spojenci Taipingů z Evropy. Škola Kempo byla školou života. Cílem studia Kempo nebylo vítězství nad soupeřem, ale nad sebou samým. Jednalo se o překonání vlastních slabostí a nedostatků. Během tréninku se prohlubuje sebepoznání člověka, jeho schopnost přijímat krásu živoucí přírody a umění. V současné době se Chuang Shu (umění boje pěstí) vyučuje na školách v Číně, kde je více méně povinné.